Svátostiny jsou posvátná znamení napodobující určitým způsobem svátosti, jimiž se naznačují účinky, zvláště duchovní, a získávají se na přímluvu Církve.
Svátostiny nejsou ustanoveny přímo Kristem, nýbrž Církví. Z toho plyne, že jejich účinek je závislý na dispozici přijímajícího. Svátostiny proto nepůsobí tím samým, když jsou uděleny (ex opere operato - z díla vykonaného) jako svátosti, nýbrž předpokládají osobní dispozici přijímajícího, působí tedy natolik, nakolik je člověk disponován svátostinu přijmout (ex opere operantis - to znamená doslova: z díla konajícího).
Svátostiny proto neudělují milost posvěcující - tu uděluje Pán Ježíš ve svých svátostech, nýbrž milost pomáhající.
Milost pomáhající je nadpřirozené, přímé, přechodné působení Boží na rozum a vůli člověka: osvícení rozumu - správné poznání, posílení vůle - schopnost chtít to, co rozum poznává jako správné před Bohem.
Milost Boží posvěcující udělovaná ve svátostech přetrvává v duši člověka trvale, pokud tedy člověk tuto milost neztratí těžkým hříchem. Milost Boží pomáhající je oproti tomu Boží působení přechodné, které je ovšem mnohem snáze dostupné. Svátostiny vlastně mají provázet celý náš den.
