Biřmování
Svátost biřmování vtiskuje trvalé znamení; jí se pokřtění, kteří pokračují v uvádění do křesťanského života, obohacují darem Ducha svatého a dokonaleji se spojují s církví; tato svátost posiluje pokřtěné a ještě více je zavazuje, aby byli slovem i skutkem svědky Kristovými a šířili a obhajovali víru.
Biřmování může a má přijmout každý pokřtěný, který ještě tuto svátost nepřijal.Pro udělování biřmování se počítá s věkem, kdy člověk dosahuje schopnosti vlastního rozhodování. Tím je věk 7 let. Doporučený věk k biřmování ze strany církevních představených je 14 let. Avšak, jak stanoví rozhodnutí Kongregace pro bohoslužbu a svátosti z 18.12. 1999: "Partikulární právo musí vždy zohlednit základní právo věřícího na přijímání svátostí. Čím více se věk pro biřmování vzdaluje od věku vlastního rozhodování, tím většímu počtu věřících schopných přijmout tuto svátost bude biřmování nespravedlivě odepřeno."Tím je jasně stanoveno, že biřmování ve věku mladším než je 14 let je nejen možné, nýbrž dokonce vhodné a prospěšné.
Biřmování uděluje biskup. Kněz jen ve výjimečných případech, kdy k udělování této svátosti dostává zvláštní oprávnění.Účinkem biřmování je plné vylití Ducha Svatého, jak bylo kdysi uděleno apoštolům v den Letnic. Z toho důvodu uděluje biřmování biskup jakožto nástupce apoštolů. I kdyby uděloval biřmování kněz, musí mít k tomu olej, který posvětil biskup.
- Biřmování jako každá svátost působí rozmnožení milosti posvěcující v duši
- Specifickým účinkem této svátosti je dovršení křestní milosti. - Biřmování uděluje nezrušitelné znamení.
Biřmování je pro každého člověka "opakováním" Letnic. Příjemce svátosti je naplněn Duchem Svatým k vnitřnímu posílení nadpřirozeného života a ke statečnému vyznávání víry. Ačkoli se jedná o stejné přijetí Ducha Svatého jako o Letnicích, není možné očekávat stejné projevy. Každý dostává Boží sílu a pomoc podle své pozice a situace v životě – člověk tedy přijímá Boží posilu pro řádný život z víry v rodině, v Církvi a ve světě. Biřmováním získává dobře disponovaný křesťan víru, která již není motivována a vedena pouze lidskou autoritou rodičů, kněží nebo některého církevního společenství. Víra biřmovaného křesťana již vychází z plného osobního přesvědčení, a proto může být také předávána ostatním.
Biřmování, stejně jako křest a svátost kněžství, uděluje nezrušitelné znamení, a proto se stejně jako uvedené svátosti neopakuje.
Nezrušitelné znamení si můžeme představit jako krásný zlatý náhrdelník, který nese medailonek s obrazem Pána Ježíše. Tento náhrdelník byl darován duši při omilostnění, tedy při přijetí milosti posvěcující ve křtu. Krásné šaty milosti, do kterých byla duše oblečena, zdobí pečeť Pána Ježíše, kterému ta duše náleží. To je první náhrdelník a jeho medailonek je malý. Při biřmování dostává duše další náhrdelník a obraz Krista je již velký. Další náhrdelník pak případně dostává duše při svěcení.
Nezrušitelné znamení zůstane duši vždy. Milost posvěcující je možno ztratit, avšak nezrušitelné znamení, jak již sám název ukazuje, ztratit nelze. Tedy také v pekle bude mít pokřtěný, biřmovaný a svěcený tento obraz Pána Ježíše, avšak nebude jeho ctí a slávou jako v nebi, nýbrž hanbou a rozmnožením utrpení!