Jaké jsou účinky
omilostnění ?
Co se děje, když člověk získává milost
posvěcující ?
Posvěcená
duše, která je nadpřirozeně spojena s Bohem, je krásná –
nadpřirozeně krásná – tak krásná, že se líbí i Pánu Bohu.
Vždyť v posvěcené duši se odráží nestvořená a nekonečná
krása Boží. Milost je totiž účast na Božské přirozenosti a
díky tomu vytváří v duši věrný obraz nestvořené krásy
Boží.
A
člověk s takto posvěcenou a krásnou duší je přítelem Božím.
To je další důsledek omilostnění – přátelství s Bohem. Ti
dva Bůh a člověk již mají něco společné, něco, co je spojuje, ovšem ne na rovině naší, ale na rovině Boží. Podkladem pro
toto přátelství je účast posvěceného člověka na Boží
přirozenosti. A protože s milostí posvěcující je nerozlučně
spojena i ctnost lásky k Bohu, tak omilostněná duše může Boží
lásku opětovat !
Milost
posvěcující činí ospravedlněného člověka dítětem Božím a
propůjčuje mu právo na nebeské dědictví. V tom je třeba chápat
Boží dětství – spojení s Bohem a z toho plynoucí nárok na
nebeské dědictví. Posvěcený člověk je dědicem Božího
království. Z titulu milosti posvěcující máme nárok na život v nebi!
Milost
ovšem nepůsobí jen staticky, pasivně ale také aktivně, protože milost posvěcující vždy doprovází ctnosti pro náš
praktický a každodenní život. S milostí posvěcující jsou
udělovány duši také božské ctnosti, které posilují vztah k
Bohu – víra naděje a láska. Spolu s nimi také duše dostává
tzv. morální ctnosti – tedy ctnosti pomáhající ve vztahu k
ostatním lidem. Moudrost statečnost spravedlnost mírnost, tyto základní ctnosti, ale také všechny ostatní.
Dále
jsou s milostí posvěcující spojeny dary Ducha Svatého. Dar
moudrosti, poznání, rady síly, umění, zbožnosti a bázně Boží. Takto je vybavena posvěcená duše,
takto vypadá monumentální stavba chrámu, který si Bůh tvoří v
lidské duši. A z těchto chrámů se zde na zemi skládá Boží
království. Z jednotlivých duší, které jsou milostí natolik
posvěcené, že Bůh v nich přebývá a Bůh v nich působí !!!
