Biřmování rozmnožuje a upevňuje křestní milost a také vtiskuje nezrušitelné znamení. Z toho plynou dva základní předpoklady pro příjemce biřmování:
Platně může přijmout biřmování
1. kdo je pokřtěn,
2. kdo dosud nebyl biřmován.
Církevní předpisy stanoví, že biřmování může přijmout osoba (pokřtěná a nebiřmovaná), která již není dítětem. Podle kanonických předpisů je to taková osoba, která disponuje
dostatečným užíváním rozumu a již dovršila sedmý rok svého
života.
Toto ustanovení má však dodatek: "pokud biskupská konference nestanovila jiný věk"
(kán. 891). Česká biskupská konference stanovila věk 14 let.
To však nevylučuje možnost udělit biřmování také osobě
mladší, než je čtrnáct let. Zákonodárce to připouští, neboť
k ustanovení o věku biřmovanců dodává: "Pokud podle
rozhodnutí udělovatele závažný důvod nevyžaduje jednat jinak"
(kán. 891).
Možnost udělit biřmování dříve než osoby
dosáhnou věku předepsaného partikulárním právem, podporuje také odpověď Kongregace pro bohoslužbu a svátosti ve svém dekretu ze dne 18.12. 1999.
Odpověď byla dána na otázku rodičů, kteří si přáli, aby
jejich dcera – náležitě připravená, což je podmínka k
dovolenosti ze strany příjemce biřmování – přijala tuto svátost dříve než stanoví partikulární
právo. Kongregace ve své odpovědi zdůrazňuje, že partikulární
právo musí v této souvislosti vždy zohlednit základní právo
věřícího na přijímání svátostí. Kongregace
dále uvádí, že čím více se věk pro biřmování vzdaluje od
věku vlastního rozhodování, tím většímu počtu věřících
schopných přijmout tuto svátost bude biřmování nespravedlivě
odepřeno.
V praxi to znamená, že je možné beze všeho biřmovat osoby mladší než 14 let, což plně odpovídá významu svátosti biřmování. Je nanejvýš nutné, aby mladý člověk přijal Boží posilu k životu z víry co nejdříve, aby s touto Boží výbavou a dispozicí byl schopný obstát v životě jako křesťan.
