VÝHODY SVATÉHO ŠKAPULÍŘE

převzato z knihy: Josef Miklík, Slovo Boží

Není to tajemstvím, že většina katolíků se stydí za sv. škapulíř. Nosit na prsou zoubek nebo prasátko pro štěstí je časové; mít škapulíř pokládal by si mnohý za hanbu. I tu se plní hluboká slova apoštola Pavla: »Co pošetilé jest podle soudu světa, to vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a co slabé jest podle soudu světa, to vyvolil si Bůh, aby zahanbil silné.« (1. Kor. 1, 27). Oč moudřejším se osvědčil černoušek, o kterém vypravuje misionář z pohanských zemí! Anglický důstojník potkal v Africe desetiletého klučinu. Když u něho uviděl škapulíř, pravil posměšně: »Prosím tě, co to máš? K čemu ty dva proužky barevné lásky? To si chtěl z tebe udělat velebný pán dobrý den?« Ale hoch se nedal; zadíval se na stejnokroj důstojníkův a pravil: »K čemu máš tuto pestrou pásku na svém šatě? To si chtěl z tebe také někdo udělati dobrý den?« »Ne«, odpověděl důstojník, »ta páska znamená, že jsem vojínem anglické královny Viktorie.« "Dobře. A moje proužky svatého škapulíře hlásají každému, že jsem vojínem Královny nebeské." Výborně, hrdinný hochu! Tys věděl dobře, co znamená sv. škapulíř. Škoda jen, že to neví tolik evropských křesťanů. Pro ně je škapulíř zbytkem dávných časů, který se pro moderního člověka již nehodí; nic lepšího si ze školy neodnesli. Abych jim tedy znova připomněl, co dávno zapomněli, promluvím dnes o výhodách sv. škapulíře. Jsou veliké a je jich mnoho; možno je však shrnouti ve tři slova: škapulíř chrání tělo a chrání duši, v hodinu smrti je naší nejlepší oporou. Chceme-li však dojit těchto velikých výhod, třeba splnit určité podmínky.

I. Svatý škapulíř chrání tělo i duši. Katolická církev přenáší na Pannu Marii chválu, kterou vzdává Písmo svaté moudré hospodyni: »Sněhu se pro svůj dům nebojí, je všecek oblečen dvojmo.« (Přísl. 31, 21). Rozumná matka nečeká, až některé její dítě onemocní; všemožně hledí, aby chorobu předešla. Proto pečuje především o teplý oděv. Ani Matka Boží nejedná jinak. Tím nechci říci, že bychom měli pokládati sv. škapulíř za všemocný amulet, který nás uchrání smrti. Sám nemá moci žádné, všecka jeho účinnost je pouze ovocem přímluvy Panny Marie. Ale dějiny nám zaznamenaly mnoho událostí, z kterých jasně vidíme, jak Rodička Boží chrání tělo a tělesný život těch, kdo nosí sv. škapulíř.

Bylo to ve Francii 8. května 1842. Za rychlé jízdy vzňal se na dráze vůz hustě obsazený cestujícími. Volali o pomoc, ale dlouho je nikdo neslyšel. Konečně se přece podařilo vlak zastavit, ale pohled na ubožáky byl hrozný. Všichni byli popáleni a museli býti odvezeni do nemocnice- jen jeden zůstal bez pohromy. Když se ho tázali po příčině, ukázal jim svůj škapulíř a pravil: »Od té doby, co jej nosím, poroučím se denně do ochrany Panny Marie.« Byl opravdu jediným ze všech, kdo měl u sebe škapulíř.

Škapulíř tedy chrání tělo, ještě větší ochranu však poskytuje duši. Většina katolíků žije tak, jako by jejich duši nehrozilo žádné nebezpečí. Je pravda, již často slyšeli varovná slova apoštola Petra: »Střízliví buďte a bděte, neboť protivník váš ďábel obchází jako lev řvoucí, hledaje, koho by pohltil (1. Petr, 5, 8), ale již dávno odvykli vidět ve zlém duchu svého nepřítele. Ještě pro děti zdá se jim dobrý; dospělí na něho nemyslí a s ním nepočítají. A přece jdeme po okraji hluboké propasti; stačí jediný chybný krok a padneme hlouběji než apoštol Jidáš. Kdo nás zachrání, kdo nám podá pomocnou ruku? Ještě nejspíše to učiní Matka Boží. Dosud nezapomněla, kolik bolestí stála jejího Syna každá lidská duše. Dosud vidí jeho smrtelně bledou tvář, slyší jeho bolestné steny, vidí krůpěje jeho drahé krve.

Za francouzské revoluce zpronevěřil se svému vznešenému povolání i autunský biskup Talleyrand. Přidal se k revolucionářům a vedl život úplně světácký. Svými mravy dával veřejné pohoršení. Roku 1838 těžce onemocněl a zdálo se, že skoná nekajícně. Odmítal každého, kdo se mu zmínil o pokání, ale Matka Boží na něho přece nezapomněla. Po dlouhých duševních bojích se Talleyrand rozhodl, že se smíří s církví. Písemně odvolal svůj špatný příklad, odprosil všecky, kterým dal pohoršení a přijal sv. svátosti z rukou zbožného Dupanloupa, pozdějšího biskupa v Orleansu. Jeho obrácení vyvolalo všeobecný rozruch; když se na to tázali Dupanloupa, odpověl: »Stejnou otázku jsem předložil i já Talleyrandovi. Místo odpovědi ukázal mi škapulíř, který nikdy neodložil, a obraz Panny Marie, který se slzami v očích zlíbal. «

Peklo bojuje málokdy samo, obyčejně má četné spojence. Nejhorším z nich bývá zkažený člověk. V kinech a divadlech strojí úklady nevinným duším, rozhlasem a tiskem líčí lákavě smyslné rozkoše, nehrozí se ani násilí, aby strhl ostatní do mravního bahna. A přece ani celé peklo se svými spojenci nezmůže nic proti duši, která spoléhá na Pannu Marii, a proto nosí sv. škapulíř. Zbožná dívka chvátala časně z rána do kostela. Cesta vedla hlubokým lesem. Znenadání ji přepadl jakýsi ničema a chtěl ji svést ke hříchu. Volala o pomoc, nikdo ji neslyšel; bránila se, ale sil ubývalo. V tom okamžiku vyrval jí zlosyn svatý škapulíř a tento pohled ho úplně odzbrojil. Snad tu zasáhla ruka Mariina, snad si vzpomněl, jak i jemu dala kdysi zbožná matka toto znamení mariánských dítek - utekl a zmizel v lese.

Škapulíř nechrání jen tělo a duši, bývá nejmocnější posilou v hodině smrti. Láska Matky Boží září nejjasněji ve chvíli, kdy její ctitel pracuje k smrti. Ona ví dobře, jak důležitý je tento okamžik, rozhoduje se v něm o celé věčnosti. Proto se zjevila Rodička Boží kolem roku 1250 blah. Šimonu Stockovi, podávala mu sv. škapulíř a slíbila: »Kdo v něm zemře, nezakusí věčného ohně.«

  II. Škapulíř je nám tedy mocnou ochranou, ale za určitých podmínek. Kdo by spoléhal jen na to, že nosí u sebe škapulíř, hřešil by právě tak pověrou jako moderní člověk, který spoléhá na zlaté prasátko, na podkovu štěstí nebo podobné tretky. Ani škapulíř by nám nepomohl, kdybychom nesplnili podmínky, které stanovil Bůh a které nám ohlásila Rodička Boží. První podmínkou je důvěra v Pannu Marii. Nechrání nás škapulíř, chrání nás sama Matka Boží. Škapulíř je pouze vnějším projevem této důvěry v Matku Boží. Všeho na světě možno zneužívati; i škapulíř mohl by se někomu stát důvodem, aby se tím směleji dopouštěl hříchu. Proto stanovila Matka Boží druhou podmínku, kterou musí splnit každý, kdo si chce zajistiti její ochranu: musí sloužit Bohu a varovat se hříchu. Aspoň musí mít upřímnou vůli nechat zlého a vrátit se kajícně ke Spasiteli. Bez této dobré vůle je škapulíř bezcenným hadříkem. Či se chcete domnívat, že Rodička Boží bude nám pomáhat, abychom tím více zarmucovali jejího drahého Syna? Nejsi dítkem Mariiným a marně spoléháš na její pomoc, nekonáš-li, co ti poručil Ježíš Kristus. Pravá láska nejsou jen plané city nebo krásná slova; pravá láska dovede přinášeti též oběti. Žádá je i Matka Boží. Proto si přála, abychom nosili škapulíř stále u sebe; abychom konali předepsané modlitby, zachovávali stanovené posty a zachovali čistotu každý podle svého stavu. Postem krotíme chuť po jídle a nápoji, čistotou se odříkáme nedovolených rozkoší, modlitbou uznáváme svoji závislost na Bohu. A jenom tehdy, splníme-li všecky podmínky, smíme se těšit nadějí, že Panna Maria nás zastře svým mateřským pláštěm a bude nás chrániti v každém nebezpečí.

Drazí křesťané! Škapulíř chrání tělo i duši, je mocnou záštitou v hodinu smrti, ale neopouští člověka ani v očistci. I tam se těší vroucí ctitel Panny Marie její veliké přízni. Vraťme svatému škapulíři opět místo, jaké měl v minulých dobách, a Rodička Boží vrátí nám zase svoji mateřskou ochranu. Amen.